Pocházím z regionu na jižní Moravě, kde se stále udržují mnohé tradice a kostely jsou plné nejen o Vánocích. Když ty uplynou a s nimi i slavnost Zjevení Páně na svátek Tří Králů, nastává tzv. liturgické mezidobí, kterému se mezi Vánocemi a Popeleční středou jinak říká masopust. Název je sice složeninou ,,půstu od masa“, ovšem samotný masopust rozhodně obdobím půstu není. Dříve se v tomto období hojně konaly svatby, zabijačky a taneční zábavy, což se udrželo dodnes. Kdo chová prasata, stále je zabíjí v lednu nebo v únoru, protože zabijačku je třeba dělat v chladném počasí a prase, které se nakoupilo na podzim, má právě tehdy ty správné míry na porážku. No a období tanečních zábav také probíhá, jen se mu říká plesová sezóna. V čem je tedy jiná dnešní doba než ty předchozí? Co se změnilo?
Období masopustu vrcholí víkendem před Popeleční středou. Konají se fašaňkové zábavy, obchůzky s průvodem masek a po vesnici se line zpěv veselících se ,,fašančárů“, jak se říká účastníkům obchůzky. V průvodu lze vidět mnoho rozličných kostýmů, tradiční jsou především masky medvěda, ženicha a nevěsty, smrti či koně. Každá maska měla svůj význam, kdybyste se však dnes zeptali účastníků průvodu, část z nich by nejspíš nevěděla, co právě jejich úbor symbolizuje. Mnoho lidí jde v průvodu, aby se pobavili či podpořili událost organizovanou právě jejich spolkem nebo souborem, ale duchovní význam toho, co přijde po fašaňku, už nevnímají. Mají však naprostou pravdu, když s davem zpívají Ej, už sa fašaňk krátí, ej, už sa nenavrátí… Následuje totiž Popeleční středa.
Dnem tzv. přísného postu začíná období trvající 40 dní, po kterém následují největší křesťanské svátky – Velikonoce. Popeleční středou vstupují věřící do postní doby, během které se mají ,,obrátit, věřit evangeliu a činit pokání“. Je však v dnešní době něco takového vůbec zapotřebí? Nezabil jsem, nekradu, žiji ve spořádané rodině, mám práci… Copak to samo o sobě nestačí? Proč si ještě sypat popel na hlavu? Pokud nevěřící vůbec nějak vnímají půst, povětšinou je pro ně jakousi detoxikací, obdobím zbavení svého těla škodlivých látek, což je někdy bezesporu potřeba.
A když to funguje s tělem, co taková duše?
sepsáno jako úvaha do předmětu dne 1. března 2017
Komentáře
Já si myslím, že člověk má na sobě pracovat pořád a posouvat se. A pak takové umělé dělání cosi může i škodit, když už nic zvláštního nepřinést. Co třeba takoví trapisti a Vánoce? Dobrá inspirace ;)
Krásný článek. A k tomu poslednímu odstavci. Půst je v něčem jiném. Kdyby se člověk postil, byť jen o vodě a chlebě, ale neměnil se uvnitř sebe nebo kdyby se modlil jen ústy a to by bylo vše, byl by veškerý půst planý.. A co se týče ztrápeného obličeje-v Bibli je výzva-pokárání, ať nemáme ztrápený obličej, nesypeme si popel na hlavu a nemodleme se veřejně, aby nás každý viděl. Vím, že tyto věci nejsou neznámé, ale smysl je v tom, pracovat na sobě, být darem pro druhé, ale nijak okázale. Vlastně je to výborné i proti zpychnutí.
Zkrátka: ať naše levice neví, co dělá pravice.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.