Jedna moje známá na facebooku v jednom kuse sdílí citáty o Bohu, o svojí víře, o tom, jak nás všechny Bůh miluje a jak si je tím naprosto jistá. Řekla bych, že je taková ,,jehovistka internetu". Před chvílí jsem tak brouzdala na jejím profilu, četla jsem si všechny ty sluníčkové statusy o Boží lásce a narazila jsem na komentář od jedné holky, která se jí ptala, co si přesně představuje pod pojmem Bůh. Že ji to zajímá a ptá se na to zrovna jí, protože ještě nikdy neviděla člověka tak silně věřícího.
Uuuuf. To mě celkem zarazilo, snad i pobavilo? Samozřejmě, je silně věřící, ale v tomto případě mi k ní spíše sedí ,,silně svoji víru propagujicí". Pravděpodobně se ta dotazující setkala s několika silně věřícími lidmi, jen to na nich nepoznala. Co si budem povídat, s cedulkou ,,jsem silně věřící" nikdo po ulici nechodí. Ale tak co. Na jedné straně se mi to zdá už přitažené za vlasy, jak nás tím všechny ustavičně bombarduje, na druhé straně - neměli bychom si z ní nakonec vzít příklad?
No, asi jen trochu. V tom smyslu, že se za svou víru nemáme stydět. Ale znáte to, čeho je moc, toho je příliš ;)
Komentáře
Mě to přijde jen jako prázdné ujišťování se nebo jásání nad nějakou skutečností, které ovšem vlastně nemá žádný pořádný dosah. Slova, která se často nedají uchopit, jakkoliv krásná, jen nějak poletují světem. Výkřiky.
Tak tak. Někdy působí Boží milosrdenství tak silně, že máte potřebu ,,vykřičet světu", jak je Bůh dobrý. Obávám se ovšem, že přílišné ,,sdílení" ve výsledku má spíš negativní dopad.
Ale každopádně, je to taky krásné. A věřím že i dobré a prospěšné, pro tu slečnu. Vnímal bych to prostě jako vývojovou fázi zrající víry :)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.