Dnes jsem prožila velmi pěknou zkušenost. Slavíme u nás oslavu, a tak se od rána pígluje, umývá, čistí a také nakupuje. V obchodě už jsem dnes byla asi 4x, jeden z nákupů byl kvůli pořízení šunky na chlebíčky. S bráchou jsme paní prodavačce nadiktovali 15 dkg Vysočiny a 15 dkg kuřecí prsní šunky. S nákupem jsme dorazili domů, vyskládali jsme ho a šli jsme zase do druhého obchodu. Na zpáteční cestě mi volala mamka, že šunka, kterou jsme koupili, je zkyslá a že ta na chlebíčky určitě nepůjde. Že je nazelenalá a smrdí a mám ji jít reklamovat. Hned mě napadlo -  paragon! Brát se mi ho zdálo zbytečné, leží teď někde mezi třiceti oranžovými košíky a já tudíž moc šancí na úspěšnou reklamaci nemám.

Měla jsem dvě možnosti a bylo mi jasné, že Murphyho zákony to zařídí přesně opačně. Buďto s sebou vezmu šunky a budu předpokládat, že reklamace proběhne úspěšně, ale MZ zařídí, že mě prodavačky akorát zdrbou a pošlou ber paragonu do háje. NEBO šunku rovnou po cestě vyhodím, koupím novou a prodavačky upozorním, ať už tu stávající neprodávají, že je zkyslá. V tom případě mi ovšem díky MZ řeknou, že reklamace jde i bez paragonu, že stačilo přinést tu šunku. A just! 

Zvolila jsem variantu č. 2, po cestě do obchodu jsem vyhodila šunku do bioodpadu a přišla jsem k pultu. Objednala jsem si 15 dkg debrecínské pečeně a při placení jsem řekla:,, Už je to všechno, jen bych vás ráda upozornila, že tady ta prsní šunka, kterou prodáváte je zkyslá. Před chvílí jsem ji kupovala a je nazelenalá a smrdí, tak to kdyžtak překontrolujte u této várky, ať to neprodáváte lidem prošlé...."

Uslyšela to druhá prodavačka, která mě předtím obsluhovala, otočila se ke mně se slovy, že si mě pamatuje a že když jí přinesu tu moji porci, že mi to vymění. Tak jsem jí vysvětlila, že už jsem to vyhodila a že ani paragon nemám... Podívaly se na sebe a řekly mi, že to není vůbec žádný problém a že mi to tedy dají zadarmo. Že to je přibližně stejné množství, které jsem si předtím kupovala a že je to sice jiný druh zboží, dražší, ale že mi těch 6 korun, které činí rozdíl, odpustí.

Jsem opravdu ráda, že na světě ještě existují obchodníci, kteří nemají zájem zákazníky okrádat, ale naopak jim vyjdou vstříc. A také jsem ráda sama za sebe, že jsem v této pozici slušně vyložila, co se mi stalo. Já totiž nepředpokládám, snad ze své dobré vůle či výchovy, že svět je tak špatný a všichni jsou proti mně a nepředpokládám, že to ty prodavačky udělaly schválně. Narozdíl od jiných lidí, myslím také, že se mi s tímto postojem docela dobře žije.

V létě jsem byla na brigádě v bufetu. Rychlé občerstvení, horko, snaha co nejrychleji obsloužit zákazníky... tlak tam byl velmi silný. Jednou za mnou přišla holčička, asi pětiletá, že chce langoš. Bohužel v tu dobu zrovna došly sýry, a tak jsem jí řekla, že jí langoš udělám, ale jedině bez sýru. Přikývla, že jí to nevadí. Udělala jsem jí langoš, zaplatila a odešla. Asi tak za pět minut se přiřítila paní, která na mě hned začala řvát, že co si dovoluji okrádat nebohé malé dítě. Vůbec jsem nevěděla, co tím chce říct, načež mi ona řekla, že ta holčička byla její dcera a že jestli mi není blbé, dát jí langoš bez sýru za plnou cenu. Mezi námi, blbé mi to nebylo. Za prvé mě to v té rychlosti ani nenapadlo, člověk tam souběžně musí zvládat několik úkonů, za druhé jsem se jí ptala, jestli jí to bez sýru nevadí a za třetí jsem od vedení nedostala žádné pokyny, kolik co stojí, když tam někdo něco nemá. Paní jsem řekla, že jsem na to holčičku upozornila a ona mi řekla, že malé dítě si to neuvědomí, ale že pokud se s ní hodlám hádat, že ona si zajde za vedením a bude to řešit na vyšších místech. Celou dobu na mě při tom řvala.

Zatla jsem zuby, vrátila jí pět korun, omluvila jsem se a ona si prohlásila svoje no proto a odkráčela. Rozklepanýma rukama jsem obsloužila další.

Asi za dvě hodiny na to si přišlo objednat pět dětí, že chtějí dvě ledové tříště. Bohužel zrovna v tu chvíli se ledová tříšť namrazovala, a tak jsem to dětem vysvětlila, že teď jim to nemůžu prodat. Ony řekly, že to chtějí i v tomto stavu, že to aspoň bude studená šťáva a že jim to nevadí. Dala jsem jim teda dvě tříště, k tomu pět brček, pro každého jedno, a ještě jsem se u toho usmívala, protože práce za pultem mě baví.

Za tři minuty doletěla ta samá ženská, co před dvěma hodinama a začala na mě řvát:,,No vy už si ze mě děláte prdel! Tak nejdřív nedáte malé sýr a teď ještě jim prodáte takový šunt! Já si na vás budu stěžovat!"

Vytřeštila jsem oči a snažila se zachovat klid:,,Podívejte, já jsem to těm dětem vysvětlila a ony řekly, že to chtějí i tak." V tom se ozvala malá holčička, co právě k mamce doběhla. ,,No važně, mamíí, nehádej se, my sme to chtěli..." 

Paní to sklaplo jen na chvilku, očividně se prostě chtěla hádat. ,,A to vám jako není blbé, že jste jim to dala za plnou cenu? Snad je to bez ledu, tak by to mělo být levnější!!!" Podívala jsem se na ni a řekla jsem jí, ať na mě laskavě přestane řvát a jakou slevu by si představovala. To už se ozvali lidi z fronty za ní:,,Paní, nechte ji. Vždyť ona za to nemůže. Zbytečně tu na ni křičíte."

To mě vážně dojalo. Paní, která se mě zastala, byla babička od jedné holčičky, kterou mám ve schóličce. No a jak jsem do té chvíle dokázala jakžtakž zachovat klid, v tu chvíli se mi rozklepaly ruce a já věděla, že nemám daleko k slzám. Naštěstí se ta nepříjemná paní otočila na podpatku, popadla dítě za ruku a odkráčela. Musela jsem se vystřídat s holkama vzadu, protože jsem nebyla schopná dál obsluhovat. Třásly se mi ruce a draly slzy do tváře.

Víte co, kdyby tenkrát přišla slušně, všechno by bylo jinak. Vždyť když jsem dala nějakému dítěti kopeček zmrzliny, které vzápětí nato vyklopilo zmrzlinu na zem, byla jsem to já, kdo jim dal druhý kopeček zadarmo, přestože si to ostatní holky normálně nechaly zaplatit. Opravdu jsem neměla zájem zákazníkům škodit, ale ta paní očividně od začátku předpokládala opak.

Holt, některým lidem se v životě dostalo asi velkých křivd, že se takhle chovají... U mě pořád platí staré dobré - slušnost je základ.