V poslední době se cítím, jako bych byla jediná bez negativního postoje k uprchlíkům. Bydlím půl 45 minut od Břeclavi a přes přátele na facebooku se ke mně dostává stále více nenávistných komentářů. Asi nejsem jediná, kdo má s těmi lidmi soucit, jen nás není tolik vidět, protože nemáme potřebu vyřvávat do světa svoji pravdu jako ta druhá strana. 

Také mám strach, že s těmi lidmi přijdou problémy. Na druhou stranu vím, že si nedokážu ani představit, v jakých podmínkách oni žijí a co je dohnalo k tomu, že prchají od svých jistot do zemí, kde budou začínat od nuly, bez znalosti jazyka, se statusem ,,nezvaného".

Myslím, že jádro celého problému je, že sem spolu se skutečnými uprchlíky přichází i velký počet tzv. ekonomických uprchlíků a pak také samozřejmě lidé problémoví. Jejich problémovost nejčastěji způsobuje prostě to, že jsou zoufalí. Pak jednají agresivně a nebezpečně. Jenže jak rozdělit zrno od plevele, opravdové uprchlíky od rádoby uprchlíků? Kdo určí, kdo má ještě nárok na pomoc a kdo si na uprchlíka jen hraje? Nejsem žádný expert na pomoc těmto lidem ani nevím, jak zařídit, aby se Evropa nafoukla a zařídila bezproblémovou asimilaci uprchlíků mezi evropské občany tak, aby nedocházelo k znásilňování, vraždám a loupežím (jak se spousta lidí bojí). Vím ovšem, že pomoci by se mělo každému, kdo pomoc potřebuje. 

Například si velice živě dovedu představit, že jednou budu v jejich situaci já. Nevíme, jaká válka se tu rozpoutá či který šílenec způsobí převrat a kdo z nás se ze dne na den stane uprchlíkem z nestabilní země čekající na pomoc a vstřícnost lidí s větším životním štěstím. 

U spousty lidí pramení jejich strach z nedostatku informací. Jestliže jediné moje informace jsou ze zpráv televize Nova a jiných podobných ,,nezaujatých kanálů", pak si představuji, že všichni uprchlíci jsou bohatí muslimové, co sem chtějí přetáhnout svoji kulturu včetně zahalování a pofidérních práv na násilí. Takovým lidem bych já přístup zakázala také! Na to tu nikdo zvědavý není! Já sama jsem naprostý patriot k jižní Moravě takové, jaká je, vychovaná v katolických zásadách. Jenže ono to tak není!

Většina uprchlíků jsou lidé, kteří potřebují pomoc a nemají zájem dělat problémy. Chtějí se začlenit do společnosti a žít klidným, vyrovnaným životem bez strachu o svůj život či život svých dětí. Takovým lidem by se pomoci mělo. Když ne jim, tak komu jinému? Tomu, kdo bude mít stejnou barvu pleti a v kapse dostatek peněz, aby se mi mohl odvděčit? Probuďme se, lidé, a probuďme v sobě ztracené hodnoty lidství.

Pomáhat se má podle toho, jak to kdo potřebuje, ne podle toho, odkud je či jak vypadá. Pokud si tohle velice rychle neuvědomíme, jako lidstvo opět selžeme.

Mám opravdu strach, kam tohle všechno povede...