Erasmus+ je projekt zaštiťovaný Evropskou unií pro střední školy, díky kterému jsem vyrazila minulý týden do Portugalska. A že to byla jedna pálka za druhou!

V neděli jsme vyjeli v jedenáct hodin z Hodonína, v poledne vlakem z Břeclavi do Prahy. Všechno šlo jak po másle, žádné zpoždění jsme neměli... když v tom zazněl za Pardubicema telefonát. Manžel jedné z učitelek volal, že náš let zmizel na internetu ze seznamu nadcházejících letů. To bylo asi 5 hodin před odletem. Učitelky tedy okamžitě volaly na informace a to co slyšely, nás vůbec nepotěšilo. Nejen že let zrušili, ale protože je společnost ve stávkové pohotovosti (to jsme sice věděli, ale když ráno byl let v pořádku, nebylo proč vyvolávat paniku a nevyjet), tak nám nemusí nic hradit ani kompenzovat a vůbec nejlepší by bylo, kdybychom zůstali doma a na letiště vůbec nejeli. Ha ha. My byli už čtyři hodiny na cestě, hodinu před Prahou.

Když to zkrátím, na letiště jsme dorazili a naše učitelky bojovaly jak lvice. Přes počáteční neochotu paní na přepážce se situace nakonec obrátila o 100° a světe div se, my vybojovali ubytování a peníze na jídlo! Předpokládaný odlet do Lisabonu v pondělí 18,55.

Pobrali jsme si saky paky, na letišti jsme byli asi od čtyř hodin a bylo půl osmé, když jsm vyrazili směr hotel. Ájkaramba! Hotel nám přidělili přímo na letišti, čtyřhvězdičkový Courtyard Mariott! Výhled z pokoje na letištní dráhu už se dal přirovnat jedině k tomu, že jsme se ráno před výtahem srazili s panem Babišem. Joo, kdo může říct, že spal ve stejném hotelu jako ministr financí?

 

Pondělí jsme využili k procházce po Praze. Krásné počasí, turistů málo... Praha se nám jevila v celé své kráse. Vše jsme si prošli pěšky, čas ani netrpělivý průvodce nás netlačil, prostě jsme šli tam, kam nás nohy nesly. Staromák, Hradčany, vinice Karla IV. pod hrad... jedním slovem nádhera.

V pět už jsme čekali na odbavení a po osmé jsme s hodinovým zpožděním konečně vzlétli. Letěla jsem asi po čtyřech letech. Let tenkrát mi přišel úplně v pohodě a tak jsem paradoxně byla celkem nervózní - co když se to od té doby změnilo; co když to teď bude horší; co když... Let byl opět úplně v pohodě, pohled na noční osvícenou Evropu je k nezaplacení!

Přílet do Lisabonu byl mírně chaotický, taxíky nás zavezly na hotelový pokoj. Pravda, trošku sešup oproti Courtyardu, kažopádně postel jsem viděla velmi ráda.

 

V úterý ráno jsme vyrazili už podle plánu s partou Portugalců, Slováku, Turků, Italů a Rakušáků směr Santa Comba Dao. Po cestě jsme měli dvě zastávky. V krásném historickém městečku Óbidos a v univerzitním městě Coimbra.

 

Co se týče Óbidosu - nádhera. Úzké uličky lemované malebnými domky, spousta krámků, zubem času nalomené hradby a tomu všemu vévodící starodávné kostelíky a kostely.

Zastávka v Coimbře se prozatím omezila na návštěvu nákupního centra, fotky jsem vyfotila o dva dny později, když jsme do Coimbry vyrazili na plnohodnotný výlet.

Příjezd do Santa Comba Dao byl nepříjemně velkolepý. Žáci školy přišli na čumendu, a tak jsme procházeli špalírem studentů, kteří si nás prohlíželi. Hm. Už abych byla uvnitř.

Ubytovaná jsem zbývající čas byla u Cariny, cítila jsem se tam velmi dobře. Žije s matkou a pětiletou sestřičkou, otec se za ty čtyři dny u nich neukázal, neptala jsem se, jak to mají.

Celý pobyt v Portugalsku by se dal shrnout asi takto. Krásná příroda, starobylá architektura (bohužel v mnoha případech neudržovaná, tlející), supr zážitky (kánoe, Coimbra, Óbidos, Porto, Lisabon), milí lidé... a neustálé čekání!!!

Protugalci jakožto národ jižanský vůbec neuznávají čas. Půlhodina sem, půlhodina tam... když je něco domluvené na pět, začíná se cosi dít kolem půl šesté a opravdu to vypukne za deset minut šest. Škraloup na jinak velmi povedeném týdnu. Takové čekání vás totiž unaví daleko více než chození po městě v třicetistupňových vedrech...

Tady se vyrábí Portské :-)