Minulý týden byly u nás na jihu Moravy jarní prázdniny, tedy čas, kdy několik rodin vyráží do hor na dovolenou. Základ tvoří naše rodina a rodina ,,tety Martiny". Chlapi v našich rodinách jaksi selhávají, takže na dovolenou jezdí dvě mamky a osm dětí (rozděleno rovnoměrně, čtyři děti na jednu mamku). Už to je samo o sobě zárukou zajímavých dnů. Dále s námi letos jeli sestra tety Martiny s mužem a pětiletou dcerou, kamarád tety Martiny Jarek s přítelkyní a jejími dvěma malými dětmi a také Jarkova dcera s přítelem. Celou tuto bandu doplnil i můj přítel. Velice zajímavá skladba lidí, řekla bych.

Po pár dnech strávených spolu prohlásil můj přítel, že každý je tu svým způsobem a každý trochu jinak na palici. Na druhou stranu jezdíme na hory s tím, že si chceme užít příjemný týden bez hádek, a tak jsou všichni na sebe milí a snaží se vyjít druhému vstříc. Je to k nevíře, ale opravdu nám to spolu klape.

Asi třetí večer v řadě jsme se my ,,starší děcka" rozhodly, že si zajdeme na nedalekou chatu Ztracenku na večeři. Samo o sobě dobrý nápad, kdyby v chalupě nezůstaly trčet dvě skupiny lidí - jedna s věkovým průměrem pod 15 let a výčitkou v očích ,,proč jste nás nevzali, my bychom chtěli jít taky a mamky s taťkama nás nikam neveznou...", a druhá s věkovým průměrem nad třicet let a výčitkou v hlase ,,co si myslíte, že vaříme, abyste se šli najest do hospody? Děcka nám tu necháte na krku a idete sa bavit, to bysme taky zvládli...".

Navzdory všemu jsme vyrazili a skvěle se bavili. Těsně před objednáním jsme si povídali o zážitcích z restaurací. Shodli jsme se, že nejhorší je, když dostanete jídelní lístek a nepoznáte z něj, co si vlastně objenáváte. Věci typu ,,Klatovský rarášek", ,,Tajemství šéfkuchařovy trouby" a ,,Mlsounův pytlík" opravdu nenávidím. Dvacetiletá Adriana vyprávěla, jak si jednou objendala ,,Dánský pohár" a ptala se obsluhy, co v něm vlastně je. Obsluha řekla, že neví, že asi nějaká zmrzlina a ovoce. No a když se Adriana zeptala, jakou že zmzlinu může čekat, dočkala se odpovědi:,, Nevím, zajdu se podívat do kuchyně, co tam máme..."

Vesele jsem si objednala i na Ztracence a ještě jsem stihla nahlas uvažovat, že sýrové špecle budou asi nějaké smažené druhy sýrů... Všichni pokývali hlavou, že jo. Nahlásila jsem tedy obsluze, že bych si dala sýrově špecle s americkýma bramborama a tatarkou. 

Ano, veliké bylo moje překvapení, když přede mnou za 20 minut přistály zapečené těstoviny s vejcem a smetanou (bez masa!) a k tomu americké brambory. Všichni se mi od plic vysmáli. Hlavně že obsluha nehnula ani brvou, když jsem si tady tu superkombinaci objednávala...

 

Jeden večer jsme si zas vyslechli tuto historku. Na dovolené s námi byli také dva bráši, Ráďa a Vojta. Osmiletý Vojta je velmi ukecaný kluk, tak trošku mamánek, zato pětiletý Ráďa je roztomilé zlobidlo na entou. Po nějaké svém předkovi ovšem zdědil vlohy pro matematiku.

Jednou si tak starší Vojta dělal úlohy do školy a nemohl vypočítat jeden příklad, a tak si ho říkal nahlas. ,,Tři plus čtyři...tři plus čtyři... tři plus čtyři..."

V jeho bezradnosti šel kolem Ráďa, podíval se na něj a za cesty odvětil:,,Sedm, blbečku!"

 

Za ten týden jsem si všimla jedné věci, která je vám asi dost dobře známá, ale i tak o ní napíšu. Češi jsou národ pivařů.

Neříkám, že nic jiného vůbec nepijeme, ale to pivo... to je všudypřítomné.

Když chlap přijde do hospody a neřídí, dá si pivo. Co jinšího taky, že?

Když v televizi scénáristé chcou, aby nějaká důstojná postava působila o něco lidštěji, dají jí do ruky pivo. Tak to teď udělali v seriálu Ulice s postavou faráře. Myslím, že chtěli, aby působil kamarádsky, normálně, příjemně, sympaticky... co s tím? Pivo do ruky a budou ho Češi milovat.

 

Co napsat, aby to tu mělo aspoň trošku nějaký závěr? 

Nebuďte napaprčení, vyražte na hory, buďte k sobě tolerantní a třeba si na to připijte jedním vychlazeným pivem...