Blíží se biřmování. Nejradši bych napsala něco peprnějšího, ale ve spojitosti s první větou se to moc nehodí. Proč bych to napsala? Měla bych mět radost, těšit se na přijetí této svátosti, což samozřejmě mám, ale zatím je to takové upozaděné. Momentálně se mi spíš točí hlava z celé přípravy. 

V nejbližší době bych se měla domluvit a přijít na schůzku s děkanem, kde mu mám nahlásit definitivně údaje kmotry, zvoleného patrona, poreferovat o dvou přečtených knížkách, Matoušově (možná Markově, nejsem si jistá) evangeliu a nastudovaném životě svého křestního i budoucího biřmovacího patrona. Momentálně jsem ovšem ve stavu, že mám nastudované životopisy tří svatých, pořád se nemůžu rozhodnout, koho si vlastně zvolím, z evangelií jsem nakonec přečetla v poslední době všechny čtyři, knížky mám rozečtené dvě a tak nějak nemůžu nikde v kostce najít údaje o životě Panny Marie - ta je mou křestní patronkou. Ikdyž jsem přečetla všechny tři YOUCATy (ty jsme si povinně museli pořídit), stále nemám pocit, že bych na tu schůzku byla pořádně připravená. A nejvíc mě opravdu znervózňuje, jakou patronku si vlastně zvolím.

Seznámení se svatými proběhlo díky webu Abc svatých, nejprve jsem si myslela, že mě nějaká svatá prostě trkne, až si o ní budu číst. Že mi to hned bude jasné, kdo má být mou patronkou. Bohužel, po pár dnech strávených u životopisů svatých mi došlo, že takhle to asi nepůjde. A tak se začal tvořit seznam ,,to by šlo". Ze sedmi jmen zůstaly tři, ale ani ty tři nejsou definitivní. Každopádně mě nejvíc láká asi svatá Helena. Z toho co o ní vím to byla schopná žena, schopná křesťanka se srdcem na správném místě. 

Hodně mi v přípravě pomohla moje kmotra. A to ani její obsazení nebylo hned jasné. Příprava probíhá od září a já jsem si kmotru zvolila až někdy ke konci června. Myslela jsem si, že se z toho zblázním. V mém okolí nebyl prostě nikdo, kdo by byl vhodný kandidátem. Členové naší rodiny nejsou moc pobožní, když už někdo chodí do kostela, tak spíše z tradice, nemyslím, že by mi někdo z nich dokázal poradit v duchovních věcech, být mi oporou... Jednu chvíli byla ve hře moje osmdesátiletá teta. Vychovaná v klášteře, úžasná žena, matka čtyř dětí... Ikdyž říkám teta, ona není moje teta ve smyslu sestra mého rodiče, ale znám ji odmala, je to spíše taková mamčina známá, o kterou se v poslední době staráme. V další chvíli jsem zase uvažovala o své kamarádce, spoluanimátorce, ale ta jde se mnou k biřmování, tak by to bylo komplikované...

A to jsem tak tedy jednou jela autobusem ze školy a přemýšlím nad kmotrou. Říkám si, že už to musím, MUSÍM, rozseknout, přece MUSÍ být někdo v okolí, na koho jsem zapomněla... A opravdu. Najednou mě to trklo. S Peťkou se sice moc často nevídáme, ale vždycky když se vidíme, stojí to za to. Je starší než já, dobrá křesťanka, dá se s ní mluvit o všem. Máme společné zájmy, zároveň z ní nemám pocit, že by mě chtěla nějak poučovat... Mám ji moc ráda a jsem Bohu strašně vděčná, že mně ji poslal do cesty a že mě to nakonec trklo...

Tak aspoň že u výběru kmotry jsem si jistá.

 

PS: Kdyby se tu našel někdo, kdo má svatou Helenu za patronku a mohl mi napsat, byla bych moc vděčná :)