Hraju na příčnou flétnu v komorním orchestru, ve kterém nejde ani tak o hudbu (jak si myslí náš vedoucí), ale spíše o partu přátel a o každoroční týdenní soustředění. Z toho jsem se před týdnem vrátila a nikdy bych neřekla, že tento ,,týden v lihu" pro mě může být přínosný i po duchovní stránce.

Je nás tam pár věřících, no vlastně, asi polovina. Někteří více, jiní méně, ale na soustředění se prostě nechodíme bavit o Bohu, na soustředění jezdíme hrát na kytary, zpívat, zasmát se, vyjet z každodenního života do hor a užívat si mimo starosti všedních dní. 

Letos nemohl jet můj přítel na celý týden a tak jsem měla více času na ostatní. Najednou se o mě začal zajímat jeden violista. Nikdy dřív mou společnost moc nevyhledával a když už, tak to bylo něco kvůli mému přítelovi, takové přátelství na nepevném základu. Občas jsme si sice napsali, ale žádný velký zájem o moji osobu. No a to se změnilo díky faktu, že jsem si za biřmovací kmotru zvolila jeho nejlepší přítelkyni, jeho duchovní oporu, jak on říká, jeho anděla (aniž bych to věděla, že mají mezi sebou až takový vztah).

Najednou ve mně nejspíš začal vidět člověka s mozkem, s příběhem a hlavně člověka věřícího. Měli jsme společné téma - Boha a moji kmotru. Za ten týden mě utvrdil v tom, že jsem si kmotru zvolila správně, často o ní velmi pěkně mluvil a ujišťoval mě, že jsem si zvolila dobře. Půjčil mi na celý týden svůj Nový Zákon a tak jsem se mohla vzdělávat.

Když jsem narazila na nějaké podobenství, na nějaký citát, často jsem mu o něm řekla a hned bylo zase o čem mluvit. Nejednou jsme se taky sešli nad ránem, když už šli ostatní spát, my jsme seděli v kuchyni a povídali si. Řešili jsme moje biřmování, mého patrona, evangelia, kmotru... páté přes deváté. Naše životní cesty, naše působení ve svých farnostech i jak se co dá zlepšit.

Když jsme řešili mou nerozhodnost ohledně biřmovací patronky, koho si vlastně zvolím, překvapil mě, když řekl, že on sám to až tak neřešil. Když šel on k biřmování, prostě to moc neprožíval. Já jsem po chvíli i brečela, protože mě to vážně mrzí, že prostě nevím, koho si zvolit. A to se na mě díval a řekl jen ať se vybrečím, jsou to slzy pro Pána.

Sečteno, podtrženo... jsem moc ráda, že jsem si za ten týden měla s kým povídat.

Spolu jsme také poslali pohled mojí kmotře a přidali jsme na něj odkaz na Mt 18;20 - "Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“

Za ten týden jsme také zašli obě neděle na mši, což byl velký zážitek. V malé vesničce Koldín, kde jsme byli ubytovaní, mají mši jednu jedinou neděli v měsíci a to zrovna tu, kdy jsme tam byli. Zašli jsme tedy i s ostatními na mši do malebné kapličky. Hned si všimli, že přišel někdo cizí, tak za námi přišli místní, jestli si prý nevezme někdo od nás čtení. Tak houslista Pavlík četl první čtení a já jsem si vzala druhé.

Další neděli už jsme si na mši museli zajet autama, šlo nás pokaždé deset, tak místní byli velmi překvapení, co to je v jejich kostelíčcích za nováčky...

 A jak řekl ten můj nově nabytý přítel, nebýt mě, tak bysme všichni nešli. Ani nevím jak, ale nějak jsem to zorganizovala, aby jsme se vlezli do aut. To jsem si vůbec neuvědomila, že kdybych některé nepostrčila, tak nejdou...

Hned jsem měla lepší den :)