Hned na začátek bych ráda uvedla, že moje zkušenosti s modlitbou ve společenství jsou minimální a ne moc dobré. Ano, co se pamatuju, modlívaly jsme se společně ve scholičce (tedy, když si na to někdo vzpoměl), ale to bylo vždycky stylem: ,,Kdo si vezme na starosti modlitbu? Baru? Kači? Nikdo...?" Modlitba byla za trest. 

Dneska vedu mládežnicku scholu já a snažím se o změnu přístupu. Já osobně nemám problém vést nějakou jednodušší modlitbu, ale když to někomu zadávám, stále převládají negativní reakce typu: ,,Cože? JÁ? Já nechcu, já to nezvládnu..." 

V tomto ohledu byl pro všechny velkým překvapením náš nový basák František. Zase jsem se jednou pokoušela rozdat modlitbu, že by to tentokrát mohl vzít nějaký kluk na sebe... ,,Pavle? Jendo? Nikdo?" Přejížděla jsem pohledem po sebrance z kapely. A to se ozval František, asi dvacetiletý vinař, pohodový kluk, kterého já osobně mám moc ráda. ,,Tak já bych si to vzal..." V sále, kde zkoušíme, bylo najednou ticho a všichni se po sobě začli dívat. To jako fakt? Není divný, když to bere na sebe? Asi to nebude teda zas tak strašné mět modlitbu...

U nás doma se nemodlíme. Ani před jídlem, ani před spaním - vůbec. Taťka sice v mládí ministroval, zato dnes ho nikdo nedostane do kostela ani na Vánoce. Mamka naopak pochází z komunistické rodiny, sama se dala až v osmnácti pokřtít. A to je pak téžké zavést společnou modlitbu, když to hlava rodiny sabotuje.

Před časem jsem se ale rozhodla modlit se před spaním alespoň s malým bráškou. Aby si na to zvykl, naučil se pravidelně si povídat s Pánem. A to je opravdu radost :) Máme takový rituál, Otčenáš + Andělíčku, můj strážníčku, poděkovat a poprosit... Nedávno jsme četli před spaním Broučky od Karafiáta a tam se mu tak zalíbila brouččí modlitba, že po Andělíčku, můj strážníčku nyní následuje i: Podvečer tvá čeládka, co k slepici kuřátka, k ochraně Tvé hledíme, laskavý Hospodine.

A perličky? I ty by se našly, jednou se třeba modlil asi takto:

,,Pane Bože, děkuju Ti za to, že jsem se moh' narodit, děkuju za to, že mám tak HEZKÉ sestřičky, maminku a tatínka, děkuju, že mám tolik moc kamarádů a že existují tak hezké pohádky. Třeba Šmoulové. Amen."