Nejspíš nikdo z nás se občas neubrání bilancování nad tím, že někdy máme ze mše svaté víc a jindy míň. Těžko se to porovnává, jen samotný Bůh dokáže plně obsáhnout tajemství eucharistie - my jsme asi dost často zabedněnci, kteří nepochopí ani zlomek z toho, čeho se nám při mši svaté dostává. A tak to hodnotíme podle světských věcí. Jaké měl pan farář kázání, kolik bylo lidí, jak sopranistkám chrámového sboru zase ujížděly výšky a mše svatá byla moc dlouhá nebo moc krátká... inu jak se nám to zrovna hodí podle nálady, vkusu nebo momentálního očekávání. 

Fakt je ten, že jsme opravdu jen lidé (tedy bytosti s dosti omezenými možnostmi pochopit Boží věci) a je vlastně dost možné, že za celý svůj život nezažijeme takový ten moment M, kdy definitivně a nezaměnitelně pocítíme Boží blízkost. Ti vytrvalejší z nás dál setrvají ve víře a v modlitbách, ostatní prostě od víry odpadnou

Ani já sama nemůžu říct, že by moment M proběhl a tudíž by bylo vše jasné, s jistotou ale vím, že právě při mši svaté dost často zažívám malé momentíčky, které dohromady tvoří - troufám si říct - moment. Ještě ne moment M, ale už je to alespoň moment. Jsou to chvíle, kdy se opravdu cítím být součástí farního společenství, které se podílí na tajemství eucharistie. Jsou to chvíle, kdy cítím Lásku mezi námi.

O čem že se to vlastně tak sáhodlouze rozepisuju?
Jsou to chvíle, kdy malé děti obdivně hledí na své rodiče, jak nesou obětní dary a ti, když pak přijdou ke knězi, si s ním s vřelým úsměvem na rtech potřesou rukama.
Jsou to chvíle, kdy malí ministranti při mši zmatkují a pátravými pohledy hledají pomoc u starších, ostřílených služebníků u oltáře.
Jsou to chvíle, kdy to tetičce, která četla čtení, cestou od ambonu nedá a prostě musí zvednout lístek, který spadl z květiny a válí se na koberci. 
Jsou to chvíle, kdy se střetne můj pohled s knězovým.

Jsou to chvíle, jako ta dnešní, kdy na člověka dolehne fakt (a nejenom fráze), že Bůh je s ním ve všech situacích a nemusí se bát. V jedné profláklé chválové písni, která mimo jiné zazněla i na letošním koncertu Večera lidí dobré vůle, se právě o tom zpívá: 

A když je náš Bůh s námi,
kdo nám pak může bránit?
A když je náš Bůh s námi,
co může proti být?

Je úžasně úlevné vědět, že ať uděláme cokoliv, ať se prohřešíme čímkoliv... On nás stále miluje a nikdy nás neopustí. S tímto vědomím opravdu může přijít cokoliv a my to zvládneme.