aneb jeden z nejpůsobivějších momentů na celém SDM

Všechna světová setkání mládeže s papežem mají už nějaký čas ustálené hlavní programy. Jsou jimi čtvrteční přivítání papeže s mladými, páteční křížová cesta, sobotní vigílie a nedělní mše svatá. Když jsme se v Krakově rozhodovali, čeho všeho se zúčastníme, sobota s nedělí byly jasné, ale vyvstala otázky – Co s ostatním programem? Věděli jsme, že na hlavní programy s papežem Františkem bude chtít jít spousta lidí a protože nejsem úplně fanoušek tlačenic a davů, rozhodla jsem se jít jen na jeden ze zbývajích programů. Vyhrála u mě páteční křížová cesta, což zpětně vidím jako nejlepší rozhodnutí na celém SDM.

Do parku Blonia, kde se křížová cesta odehrávala, jsme vyrazili v malé skupince pěti lidí. Po cestě v tramvaji nás zastavila Míša z královehradecké diecéze s tím, že se ztratila a že neví, jak se dostat do Blonie. Tak jsme jí řekli, že se k nám klidně může přidat a hned nás bylo šest. V tomto počtu jsme se krásně procpali všemi tlačenicemi až k sektorům. Tam vyvstal docela problém, jelikož jsme měli vstupenky do různých sektorů. Rozhodli jsme se všichni dostat do jednoho, a to se nám i přes kontroly podařilo. Základnu jsme si udělali v sektoru, ze kterého bylo krásně vidět na přenosovou obrazovku a v dálce jsme viděli i pódium s papežem.

Každé zastavení křížové cesty mělo stejný sled. Provázelo jej scénické znázornění dané události z pašijí, zamyšlení nad úryvkem z evangelia, přiblížení jednoho skutku tělesného a duchovního milosrdenství a také představení jedné z polských organizací pomáhajících potřebným. Zvláště scénická znázornění na nás udělala dojem. Např. Ježíšův první pád znázorňovali tři muži pomocí silové akrobacie. Dva akrobati se otočili zády k sobě, roztáhli ruce a tím vytvořili kříž. Třetí muž si tento kříž vzal na ramena, vzbudil dojem chůze a následně klesl na kolena stále s živým křížem na ramenou. Scéna to byala opravdu působivá.

Ježíšovo vyslečení ze šatů zase symbolizoval muž, který byl jeřábem vytažen do výšky několika desítek metrů a tam ze sebe pomalými krouživými pohyby rozmotával dlouhé plátno, které pak ve větru vlálo.

Celá křížová cesta byla zakončena slovy papeže Františka, z nich několik myšlenek bych vám teď ráda přetlumočila i já. František uvažoval nad otázkou, kterou si klade řada svědků zla ve světě - kde je v tuto chvíli Bůh? Podle Františka je především v těch, kteří jsou oběťmi zlého chování a vyzývají ke skutkům tělesného i duchovního milosrdenství. "Na zlo, utrpení a hřích může Ježíšův učedník odpovědět jedině sebedarováním. Pokud někdo, kdo se nazývá křesťanem, nežije, aby sloužil, pak neslouží životu a svým životem zapírá Ježíše Krista," řekl František a účastníkům Světového setkání mládeže vzkázal:"Lidstvo dnes potřebuje muže a ženy - a zejména mladé, jako jste vy - kteří nechtějí žít svůj život polovičatě, nýbrž mladé lidi, kteří jsou připraveni vydat svůj život v nezištné službě nejchudším a nejslabším bratřím, v následování Krista, který sám sebe daroval pro naši spásu."František zdůraznil, že Kristus svým příkladem ukázal, že obětování se pro druhé může zahrnovat i vlastní život. Připomínka jeho křížové cesty není podle Františka "sadomasochismus", ale poukaz na to, že jde o "jedinou cestu, která vítězí na hříchem, protože ústí ve vzkříšení. Je to cesta naděje a budoucnosti."

Nakonec se nás Svatý otec zeptal na docela jednoduchou otázku, jejíž zodpovězení už tak jednoduché není. "Jak se chcete vrátit do svých domovů, abyste se setkali se sebou samými?"zeptal se papež s tím, že odpověď má každý promýšlet ve svém srdci.