Na několika setkáních ohledně SDM v Krakově během roku nám P.Pavel neustále zdůrazňoval, jak jsou Poláci pohostinní, ale co naplat, pravdivost vyřčených slov člověk nejlépe pocítí až na vlastní kůži.

Ve středu 20. července nás vyrazilo vlakem do Olomouce 21 mladých lidí a 3 kněží. Tato část velké krakovské výpravy totiž zvolila zažít v rámci setkání i předprogram. V Olomouci jsme setkání zahájili společnou mší svatou a následně vyrazila celá olomoucká arcidiecéze, včetně nás, do polské Opole, kde se měl konat náš předprogram. 

Na místo jsme dorazili asi s hodinovým zpožděním, přesto tam na nás čekal dav rodin s vlaječkami a cílovou páskou, aby nás přivítal. Když jsme je z autobusu spatřili, pocítili jsme respekt, strach i očekávání. Tihle všichni na nás čekají jako na nějaké superhvězdy, zasloužíme si to vůbec? Překonali jsme chuť otočit se na místě a raději utéct (zvláštní, co člověk všechno prožívá) a vydali jsme se našim novým rodinám vstříc. Po přivítání otce Kryštofa (,,kšonce Křištofa") jsme byli rozděleni a já se dostala i se svou sestrou do rodiny Stypkových. Přišli nás přivítat maminka, tatínek a pětiletá dcera Magda, což jak jsme později zjistily, byl opravdu jen předvoj celé rodiny. Doma na nás totiž čekalo ještě pět Magdiných bratrů.

V této velké a krásné rodině jsme společně prožili pět dní, během kterého obě strany pocítily, že jsou pro sebe navzájem požehnáním a také projevem Božího milosrdenství. Maminka Malgorzata ke svým šesti dětem s grácií profesionála připojila i mě se sestrou, a tak jsme si po celou dobu mohly užívat pocitu bytí ve velké rodině a přesto nebýt navíc. 

Naše přítomnost v domě rozhodně nebyla jen procházkou v růžovém sadě. Obětovali pohodlí svých postelí a šli spát na gauč, abychom já a sestra mohly být spolu v pokoji. Každý den pro nás byla nachystaná perfektní snídaně i svačina spojená s milými slovy a jakmile jsme večer přišly utahané z programu domů, spolu s druhou večeří na nás také čekaly otázky, jak jsme se měli. Pan a paní Stypkovi stáli o naše vyprávění, zajímalo je, jak se žije v Česku věřícím i nevěřícícím a oni nám zase na oplátku pomohli vytvořit ucelený obraz o životě v Polsku. Čas, který jsme pro sebe měli, se zdál příliš krátkým na to, abychom si pověděli vše, co jsme chtěli.

Když to shrnu, po dobu, kterou jsme u nich strávily, jsme se cítily doma. Nepíši jako doma, ale doma, protože jsme se staly opravdovými členy rodiny. Byly jsme přizvány ke společné modlitbě a co vám budu povídat, když se spolu modlí 10 členů rodiny, je to už počet hodný pěkného společenství. Pro mě se stal pobyt v této rodině životním zážitkem, protože jsem na vlastní kůži zažila, že velká rodina znamená požehnání. Velká rodina, kterou tvoří milující a obětaví rodiče a jejich děti je živým důkazem Boha a jeho milosrdenství. 

V den odjezdu vezl pan Stypka na sraz pouze mě, protože sestra na hlavní program v Krakově ze zdravotních důvodů nejela. Celý předchozí večer jsme si až do noci povídali o našich životech a také o víře v Boha, a tak jsem opravdu cítila mráz po zádech, když mi v autě lámanou angličtinou řekl:

The best gift, which I could get from God, is my wife.

Nejlepší dar, jaký jsem mohl od Boha dostat, je má žena.