Poslední dobou nejsem na blogu moc aktivní a je to dáno i tím, že se mi sice děje spousta věcí, ale žádná z nich mi nepřipadne dostatečně hutná, aby se dala rozpracovat do celého článku. Přijde mi škoda, abych ovšem z tohoto období neměla žádný zápisek/článek, a tak se vám pokusím nastínit atmosféru mých posledních dnů v jednotlivých miniglosách.

27. dubna - praktická maturita - IKT
Nějak rychle to uteklo. Zkouška se skládala z velkého a malého příkladu ve Wordu a velkého příkladu v Excelu. První půlka praktické za mnou.

28. dubna - praktická maturita - souvislý příklad z účetnictví
Ty kráso! Sado maso! Ani učebnice schovaná na záchodě mi nepomohla! Bála jsem se více IKT jak účetnictví, na to jsem se cítila připravená a nakonec to dopadlo přesně opačně. IKT bylo proti účtu procházka růžovým sadem. Profesorka účetnictví nám to očividně nechtěla dát jenom tak, protože tam byly všechny možné špeky, detaily, souvislosti... Opravdu náročné. A co hůř, výsledky se dozvím až na konci května spolu s ústními. To je teda spravedlnost. 

2.-4. května - písemné maturitní zkoušky
Uf. Na písemné jsem si věřila a opravdu nedopadly špatně. Bohužel hůř než jsem čekala. Věřila jsem si na češtinu, a tu jsem nakonec slohovku i didakťák napsala cca na 80%. Není to špatné, ale výborné to taky není. Jsem ze sebe docela zklamaná, jelikož čeština je můj oblíbený předmět a vždycky mi šla. Nevím čím to, ale tyto písemky mi prostě nevyšly. Dopadla jsem ve výsledku stejně jak v angličtině, ve které mívám normálně o jeden až dva stupně horší známku jak z češtiny. 

7. květen - Mám narozeniny
Joj, devatenácté narozeniny, to už není žádná sranda. Stárnu, jsem už rok dospělá. Dostala jsem od Staníka krásnou kytici navázanou z rudých růží (á, za ty čtyři roky, co jsme spolu, už pochopil, co je podle mě kytka snů) a ten nejlepší dárek v životě - brutálně velkou, vyztuženou a prostě parádnickou krosnu. Hurá, můžu do Krakova! S rodinou narozeniny neslavím - není čas. 

8. květen - Den matek
Druhá květnová neděle je tradiční oslavou mateřství a orchestr, kde hraju, ji oslavuje koncertem ve Tvarožné u Brna. Koncert proběhl v pohodě, ale já měla dost nanic náladu. Dokonce jsem byla nepříjemná na lidi, kteří si to opravdu nezaslouží, ale co naplat, čeho je moc, toho je příliš. A na mě už je toho vážně moc. 

11. květen - přání o. Markovi
Asi před měsícem mě zastavila jedna tetina z farnosti, vychrlila na mě, že my mladí nic neděláme a ona toho má moc, ať tedy zorganizujeme přání o. Markovi. Než jsem stačila jakkoli zareagovat, otočila se na podpadku a odkráčela. No, to je tak, když jste ve farnost více vidět než ostatní. Když něco děláte, lidi mají pocit, že toho vždycky můžete dělat víc. Paráda, jak kdybych toho měla málo.
Přesto jsem se do toho pustila na plno. S dětma ze schóličky jsme mu vymysleli originální dárek, a to knížku s názvem "10 týdnů bez starostí". Každou stránku z této knížky dodala jedna rodina z farnosti a symbolizuje 1 týden, kdy se za o. Marka budou speciálně modlit. Aneb jak zní jedna známá písnička ...slož svoji starost na Pána a on se už postará... O. Markovi jsme popřáli právě touto písničkou, dostal také kytici a bonbošku a myslím si, že byl upřímně dojatý. Dala jsem mu také za sebe dárek a když mi pak děkoval, byla jsem si pro jednou za poslední dobu opravdu jistá tím, co chci v životě dělat - dělat radost druhým.

14. květen - S apoštoly a Marií ve večeřadle
Svatodušní vigílie v předvečer slavnosti Seslání Ducha svatého. Dlouhá, ale krásná. Měla jsem na starosti schólu. Nebylo nás nejvíc, ale sešly jsme se dobrá parta holek a k tomu sluchařek, takže jsme některé písničky nacvičily i ve čtyřhlase. Celkem jsem v kostele strávila 6 hodin. Šest únavných, ale šťastných hodin, během kterých proběhl nácvik, katecheze, adorace a speciální mše svatá. Maturitní stres nahrazen strachem, aby celá vigílie dobře dopadla, a po začátku vigílie stres nahrazen odevzdánímse. Přijď již Duchu stvořiteli, Duchu smíření!

15. květen - Slavnost seslání Ducha svatého
Další krásná mše svatá. Moje první zpívání s obnoveným kyjovským sborem. Na Velikonoce jsem toho měla hodně se schólou, ale teď jsem si našla čas a začala chodit na zkoušky. Pán vyslyšel naše modlitby a požehnal toto dílo! Konečně v kyjovské farnosti funguje sbor, který důstojně oslavuje Pána společným zpěvem. Díky Bohu za to!

16. květen - Chytrý kvíz na Kyjovském pivovaru
Slavný tým Saláti a spol. dnes zabodoval v soutěži, kde 2-8 členné týmy odpovídají na otázky z různých oblastí, kde selský rozum a obecný přehled je více než samé jedničky na vysvědčení. Vytvořili jsme tým s děckama, co se potkáváme ve spolču a ostudu jsme neudělali. Dokonce i talisman jsme s sebou měli, salát z vracovské zahrádky! A vysvětlení názvu? Ve Vracově se dříve pěstovalo hodně salátu a když někdo přijel do této obce, bylo to první, čeho si všiml. Proto se vracovjákům říkalo ,,saláti". No a my měli tři vracovjáky v týmu, takže název byl jasný. Za týden repete!

17. květen - návrat mamky z nemocnice
Dnes se mamka vrátila z nemocnice v Plzni, kde byla týden na operaci. Mladší sourozence jsem měla na starosti já (jako by toho nebylo málo), ale zvládli jsme to. Vyžadovalo to velký time management, aby všechno šlapalo jak hodinky, já se zvládala učit na maturitu a domácnost dál fungovala i bez mamky. 

Předmaturitní deprese
Tak nazvala moje kmotra můj nynější stav a myslím, že to docela sedí. Mám pocit, že v hlavě mi nic z otázek nezůstává, a čím víc se ústní maturitní zkouška blíží, tím víc propadám panice. Do toho v neděli dělám přijímačky na brněnské VUT, přestože si vůbec nejsem jistá, co se sebou. Přihlášky jsem si dala na tři ekonomické VŠ a jednu pedagogickou. Dovedu si představit, že se živím v jednom z těchto zmíněných oborů, ale moc si nedovedu představit, že dalších 5 let studuji. Asi jsem divná, ale úplně nejraději bych šla pracovat. Rok bych se někde zaučovala, šetřila bych peníze, pak bychom se vzali s přítelem, začali spolu bydlet a mysleli na rodinu. Touha osamostatnit se je u mě opravdu hodně velká. Má to jeden háček - kdo zaměstná středoškoláka bez praxe? Pokud nepůjdu na vysokou, moc bych chtěla sehnat místo v oboru - jako účetní nebo ekonomka. Nic velkého, klidně nějaké pomocné místo, ale je mi jasné, že jak nezačnu praxi v oboru získávat hned, tak už nikdy. A skončit jako prodavačka v Kauflandu nebo servírka v hospodě se mi opravdu nechce. 

Mám z budoucnosti strach. Asi dvě noci zpátky jsem nemohla usnout, protože jsem přemýšlela co dál se sebou. A nevěděla jsem. Zachvátila mě taková úzkost, že jsem ve dvě ráno vzala růženec a začala se v slzách modlit až jsem z toho usnula. Ráno moudřejší večera, říká se, ale já o moc moudřejší nejsem. 
Možná by bylo nejlepší sbalit se a odjet někam pryč - viz fotka z našeho posledního zvonění.