Mám za sebou velmi náročný víkend. Přes léto jsem sháněla lidi do seskupení, které by společně strávilo čas na soustředění a následně odzpívalo Večer chval a také adoraci v rámci děkanátní Poutě za obnovu rodin a nová kněžská povolání na Velehradě. Dvě velké akce, jeden víkend.

Soustředění se uskutečnilo, proběhlo vše bez problémů a než jsem se nadála, stáli jsme u nás v gymnazijní kapli a měli jsme zvukovku před Večerem chval. To byl pátek. Po samotném Večeru chval jsme se sešli u nás na faře s tím, že dojíme a dopijeme to, co zůstalo z předchozího soustředění. Sešlo se nás na faře asi deset, otevřeli jsme skříňku a světe div se - byly tam asi dvě balení brambůrek a pět flašek vína. Víno dobré, i nějaká gořalka se našla, ale toho jídla? Na to, že nikdo nevečeřel, to tedy fakt moc nebylo. Ozval se Zdeňa na přítomného kněze:,,Tak otče, myslím, že je na čase, abyste vztáhl ruce a začal množit chleby..." 

Den na to proběhla adorace na Velehradě. Opět vše bez problémů, arcibiskup v dobré náladě, nic se nepokazilo, nazvučit baziliku jsme jakžtakž zvládli... Prostě vše v pohodě do chvíle než vše skončilo a my se přesunuli k autům. Najednou si náš zvukař všiml, že nemá klíče od mixu. A co víc, nemá ani klíče od auta, se kterým přijel! Naloženou aparaturu do dodávky jsme tedy znovu museli vyložit a klíče pořád nikde! Prošli jsme celou baziliku a klíče nikde! Zato jsme našli v zadní lavici peněženku. Po nahlédnutí dovnitř jsme zjistili, že je to peněženka jednoho ministranta od nás z farnosti! Na to zase Pavel poznamenal:,,Uvidíte, že klíče se najdou a hledaly se proto, aby se našla peněženka."

A opravdu. I klíče se nakonec našly, zapadlé v dodávce. 
Víkend je za mnou, vše zdárně proběhlo, ale tyhle dvě věty mi zůstanou v hlavě ještě hodně dlouho. Jak pěkně to ti kluci vystihli :)