Za dva dny mi bude osmnáct. Neuvěřitelné, jak ten život utíká.

Když mi bylo patnáct, pamatuji si, kamarádka měla osmnáct a mně připadalo, že je to naprosto šílené, nepřirozené, strašně vysoké číslo. Já před ním stojím a necítím, že by se mělo něco změnit. Prostě to tak je a v podstatě se nic nemění, že? A nebo vlastně jo? Je to zvláštní.

Budu moc pít alkohol, objednat si v hospodě pivo bez pocitu nezákonné činnosti (ano, bez problémů mi ho doteď vždy prodali, ale byl tu ten pocit zakázaného ovoce). Budu odpovědná za své činy před zákonem. Sama před sebou jsem za ně byla odpovědná i doteď. Takže uvnitř vlastně žádná změna. Jen to číslo, symbolizující přechod z dítěte v dospělého.

Přemýšlím nad svým životem. Co všechno jsem za tu dobu prožila, jak moc se každým dnem měním, jak se vyvíjí má osobnost. Ve svém životě jsem udělala spoustu chyb a zažila spoustu ztrát. Musela jsem se vzdát spousty věcí, na druhou stranu přišly nové, lepší zkušenosti. Zvládla jsem spoustu zkoušek, výzev a úkolů. Víte co? Já si sama sebe vážím. Nikdy jsem se nechovala, jak ostatní pískali. Vždy si stojím za svým a nikdy jsem nedělala nic z donucení nebo pod nátlakem. Ve svém životě mám spoustu cílů a snů, dělám, co mě baví a pracuji na sobě. Nejsem jedna z davu. Jsem svá.

Jsem hluboce věřící, zásadová, optimistická. Jsem empatická bytost se sociálním cítěním. Ráda se cítím být užitečná, ráda věci organizuji, ráda nasazuji své síly pro druhé. Mám radost, když mají radost druzí. Nesnáším bezpráví, křivdu a lež. Jsem rypka, co nenechá na nikom nit suchou, ale poznám, kdy jsem přestřelila a umím uznat chybu. Miluji své přátele a miluji svého přítele. 

Byla jsem v Bludišti, na Taiwanu, dvě léta jsem kočovala s dětským divadlem po vesnicích, zpívala jsem v jazzové skupině, hrála na flétnu na výstavě langobardských vykopávek v soudobém oblečení, třikrát jsem zpívala v celostátním kole soutěže dětských zpěváčků lidových písní. Hraji v komorním orchestru. Vedu u nás schólu i schóličku. Jsem hlavní animátorka děkanátu. Miluji folklor, lidový zpěv a lidový tanec. Podílím se na vedení dětského folklorního souboru, tancuji ve foklorním souboru. Zpívám a hraji s cimbálkama, náruživě objíždím festivaly, moderuji folklorní pořady. 

Někdo si myslí, že to vše dělám pro svoji slávu nebo pro uznání. Houby s octem. Je za tím vším spousta dřiny, spousta úsilí, energie a času. To vše pro jednu jedinou věc. 

Dělám, co mě baví.

Mám úžasnou biřmovací kmotru. Mám pár pravých přátel a spoustu známých. Mám prořízlou pusu, co se nebojí zeptat. Mám to v hlavě srovnané a vím co chci. 

Nemám v životě na růžích ustláno, ale o svých trablích teď nechci psát. Nemám to v povaze. Raduji se ze života a pokud mám těžké období, vím, že pomine a bude zase líp. 

Moje životní hesla?

Naděje umírá poslední. 

Nikdy neříkej nikdy.

 Líná huba holé neštěstí.

Kdo se zeptá, je blbcem na chvíli. Kdo se nezeptá, zůstává blbým po celý život.

Dělej to, co tě baví a dělej to tak dlouho, dokud ti to přináší radost.

Věc, která má více negativ jak pozitiv, za tvůj čas a energii nestojí. 

Každý je odpovědný sám za sebe.

Miluj Boha nadevšechno a svého bližního jako sám sebe. 

 

Jsem to já a svůj život žiji pro Něj. 

 

Jsem Eliška Pekárková.